Květen 2011

Animefest 2011 za námi

11. května 2011 v 13:52 | Ruchie |  Ostatní


Jak fanoušci anime ví, tento víkend se uskutečnil už osmý ročník Animefestu. Byla jsem na něj už potřetí a za tu dobu se pro mě stal jakýmsi mezníkem v kalendáři. Události prostě dělím každý rok na před Animefestem a po Animefestu. S kamarády se na ten další těšíme už v okamžiku, kdy sedíme ve Scale na zakončení. Celý rok pravidelně sledujeme stránky Animefestu a děláme přípravy. U mě to bylo ze začátku všechno takové nejisté, jako "Mám se vůbec do těch soutěží zapojovat? A co když se mi nepovede cosplay?", takže jsem otálela a nakonec z cosplaye nebylo nic. Dorazila jsem tedy v poměrně normálním oblečení a sledovala jsem aspoň tu spoustu odvážlivců kolem sebe.


Nemůžu nezmínit také cosplay z mých oblíbených FF XIII, ačkoliv má mezery, tak jsem ráda, že se tam aspoň nějaký objevil.

Ale to už předbíhám. Než jsem se dostala na samotný Animefest, musela jsem samozřejmě projít registrací. Mám to štěstí, že už v Brně bydlím, takže jsem v pátek mohla přijít s dostatečným předstihem do Bakaly, abych čekala asi jen 3 minuty v mini frontě. Musím organizátory pochválit, šlo jim to pěkně od ruky. Tento rok mě zklamali přívěšky, ale na druhou stranu se mi poprvé opravdu líbil plagát, tak jsem si i přívěšek vzala s tímto motivem. Jiný mě nezaujal.

Pátek:

První den jsem strávila s Dajim a s přáteli ve Scale. Po zakoupení plagátu a placky Animefestu jsem sledovala zahájení, které bylo docela běžné (a chvilku i dojemné) a byla jsem zvědavá na AMVčka. Některá byla celkem vtipná, žádné mě ale vyloženě "nepraštilo" do očí svojí originalitou. Pouze mě pořádně praštila po hlavě písnička z AMV z Baccana. Ještě dnes se mi ozvala v hlavě a nechce ven. Pitomá písnička. Trochu mě ale zamrzela absence Sykyho AMV z Mononoke Hime. Jeho přípravu jsem měla možnost z povzdálí sledovat a od té doby obdivuju všechny tvůrce AMV, protože je to opravdu utrpení.

Hodně jsem se těšila na film 5 centimetrů za sekundu. Musím přiznat, že od Makota Shinkaie jsem viděla předtím pouze Beyond the Clouds a usnula jsem při tom. Ale na 5cm jsem slyšela jen samou chválu. A opravdu to byl moc hezký film. Následné vyhlášení webových soutěží bylo mírně napínavé, protože soutěže fanfikce se zúčastnil také Syky, porotě se však líbili jiné příspěvky. Vyhlášení bylo i milým zavzpomínáním na výtvory fanoušků počas roku a opět se tam objevilo i Sykyho jméno (jak to ten kluk dělá, že je všude?), také však Motiho, Dajiho a moje. No, snažili jsme se. :)
Na dobročinnou aukci jsme já a Daji nezůstali a šli jsme obhlédnout stánek s plyšákama. Totora "překvapivě" neměli (ačkoliv jsem se později dozvěděla, že někde ve Scale se dal sehnat Totoro baťůžek), ale objevili jsme plagáty. Spokojeně jsme si odnesli jeden plagát Ouranu, tři různé plagáty K-ON a dokonce jeden plagát z Final Fantasy XIII.
Přestože jsme původně plánovali návrat na Loups=Garous, melancholická nálada z 5cm za sekundu mě mírně uspala a tak jsme se vydali domů.

Sobota:

Ačkoliv jsme spali víc, než míváme na Animefestu ve zvyku, stejně se nám v sobotu podařilo zaspat a my jsme nestihli přednášku Touhou. Prý jsme ale až tak o moc nepřišli. Jsem však opravdu ráda, že jsme přišli včas na Studio SHAFT. Grek nezklamal a já mám teď tolik seriálů na koukání, že nevím, kde začít. Vtipné a přínosné. Po této přednášce šel Daji na Hanafudu a já jsem se potulovala kolem stánků. Podařilo se mi ukořistit figurku Dagger z FFIX (Syky s Motim mají zas fantastického Steinera ze stejných FF) a také klíčenku s figurkou Yuki Nagato z Haruhi. Slíbila jsem letos její cosplay, ale nestihla jsem. Ovšem na příští rok bude. Už na něm pracuju. :)





Z dalších přednášek jsme s Dajim navštívili Cenzúru, Pět důvodů, proč japonské hry nejsou jen pro Japonce, Kimono - nikdy nebo navždy! a Od inšpirácie k vykrádaniu.
Obě Miyiny přednášky musím pochválit. Jak Cenzúra, tak Vykrádanie byly vtipné a zajímavé. Kůl místo kříže v kostele (cenzura náboženských smybolů) a absence zbraní nebo cigaret v mávajících rukách mě opravdu rozesmáli.
Přednáška Pět důvodů, proč japonské hry nejsou jen pro Japonce vystihla zase všechny prvky, kvůli kterým mám japonské hry tak ráda (až na ten strach, horory nemusím).
U přednášky o kimonu zase obdivuji všechny dívky, které se do něj nechali dobrovolně obléknout. Osobně se mi toto tradiční japonské oblečení velmi líbí, ale nejspíš si nenechám svázat poprsí gázou, aby se mi vešlo do kimona a následně obmotat a stáhnout břicho pásem dlouhým přes 3 a půl metru. Obávám se, že bych si ho mohla rovnou zavázat jako mrtvola (položit pravou stranu přes levou), protože bych asi vydechla naposledy.
Musím zmínit, že všichni přednášející, které jsem si mohla poslechnout (a netýká se to jen soboty), byli velmi dobře připravení, měli dobrý projev a zajímavá témata. Nebýt několika technických problémů, tak by to bylo prakticky dokonalé.

Jedním z vrcholů toho dne byl pro mě film Šinko a kouzelná šošolka, který byl moc milý a krásný a byl příjemnou změnou mezi tolika přednáškami. Také nezklamalo Malé divadlo kjógenu, které mám velmi ráda a málokteré jejich vystoupení si nechám ujít. Překvapilo mě však, kolik lidí v plném sále Bakaly ještě nevidělo ani jednu japonskou frašku. Přemýšlela jsem, jestli je tam tolik mimobrněnských nebo jestli je můj zájem o divadlo tak ojedinělý. Ani jednomu se mi nechtělo věřit.
Druhým vrcholem dne pro mě mělo být promítání Hetálie, ovšem kvůli problémům s titulkami se posunulo a poněvadž jsme měli za sebou náročný den a nevěděli jsme, jak moc se to protáhne, vydali jsme se raději domů.

Neděle:

Ani jsme se pořádně nerozkoukali a už tu byl poslední den Animefestu. Pro nás začal výborným filmem O dívce, která proskočila časem. I když jsem ho viděla už dříve, opět ve mně zanechal hluboký dojem. Tak povedený film se vidí málokdy. Zároveň se tu opět potvrdilo, že organizátoři Animefestu vybírají pro své návštěvníky kvalitní filmy a za to jim patří velký dík.
Následná přednáška Procházka světem mangy pro dívky mě překvapila tím, že byla především přehledem historického vývoje a tím byla zajímavá i pro mě. Osobně totiž, až na výjimky, shoujo mangám a shonen-ai neholduji, toto bylo však přínosné rozšíření znalostí.
Poslední film tohoto Animefestu, Trigun, byl zábavným zakončením, u kterého se smál celý sál a pozvedl tak náladu přítomných. Hned potom bylo totiž už jen zakončení conu, což obvykle nijak veselým bodem programu není. Uvědomíte si totiž, že letošní Animefest skončil a vy musíte čekat celý rok na ten další. ROK. Tak dlouhá doba. No, snad aspoň stihnu udělat cosplay, zůčastnit se co největšího počtu soutěží, zkouknout hromadu anime, přečíst několik mang a ještě udělat úspěšně dvoje státnice. Když nad tím tak přemýšlím, zas tak moc dlouhá doba to není. Ještě budu mít co dělat, abych to všechno stihla.