Listopad 2012

Zápisník cylona - Akicon 2012

13. listopadu 2012 v 23:09 | Ruchie |  Na cestách
(Varování: tento článek obsahuje reklamu.)


Byl pátek 9. listopadu a naše čtyřčlenná cylonská skupina zamířila na Akicon. Společnost Dagia nás přepravila na místo přibližně za 3 hodiny a my jsme tak měli dostatek času vyzvednout si vstupenky a visačky (ano, visačky se jménem) a vyznačit si v papírovém programu přednášky, soutěže, workshopy a promítání, které chceme navštívit.

zhruba nějak takto vypadá cylonův program

DanQ nás pověřil veledůležitým úkolem - vylepením plakátů. Důležité to bylo proto, že to byly plakáty na hry od Please Wait, což je můj oblíbený vývojářský tým. Nebudu přehánět, když řeknu, že Asistent detektiva Zbyška je nejlepší visual novelou, kterou jsem hrála. Další plakáty byly propagační plakáty Akiconu vzešlých ze soutěže, které se účastnila také moje maličkost. Poté nám už nezbývalo mnoho času a přesunuli jsme se na první přednášku, kterou jsme měli vyznačenou v programu. Její název byl Kyaraben a jak na něj a zatímco se kluci přesunuli zhruba do čtvrté řady, já jsem zůstala u plátna a psychicky jsem se připravovala na svoje první sólo přednášení. Prezentace se rozběhla a mně se rozklepali nohy, ruce i hlas. Posluchači i přítomní organizátoři se však tvářili docela přívětivě a když po slidu s roztomilou pandou zaznělo z dívčích a cylonských úst "jéééé", věděla jsem, že to nebude tak hrozné a zklidnila jsem se. Přednáška plynula celkem dobře. Přiznám se, že si z ní už moc nepamatuju, což je myslím dobré znamení. Kdybych udělala nějaký průšvih, pamatovala bych si to nejspíš ještě pět let. Jen kdybych nezapomněla na soutěž o akibony. To mě moc mrzelo, takže jsem se to snažila napravit tím, že jsem část akibonů dala Sykymu pro jeho přednášku a druhou část jsme rozdali s Dajim při své nedělní přednášce. Poté jsme si šli pro tašky do auta, uložili jsme je v místnosti pro spaní a odebrali jsme se na Wolfiiho přednášku Madoka Magika, která byla zapsaná pod jeho přezdívkou Nyan-chan production. (Kolik těch přezdívek vůbec má? :-D A kdo se v tom má vyznat?) Přednáška to byla zhruba na čtyřicet minut a bylo to vlastně takové zhrnutí toho, co o Madoce víme. Wolfii se velmi snažil, aby nespoileroval, takže předpokládám, že přednáška byla určena především těm, kdo Madoku neviděli. V každém případě, pokud jste se na toto anime nedívali proto, že jste ho považovali za obvyklé mahou shoujo, jakých už bylo vydáno nespočet, vyvedl vás Wolfii z omylu. Pro mě to bylo tedy pouze připomenutí tohoto anime, ale ani to nebylo špatné. Poté nás už čekal pouze odpočinek v místnosti na spaní a poklidné dokončování našich přednášek v zapadlých koutech Zahrady. Nebo jsme si to alespoň mysleli. Místnost na spaní se ale za dobu naší nepřítomnosti nepříjemně zaplnila a my jsme se vydali hledat nové útočiště. Nečekaně jsme ho našli díky Wolfiimu, který postával před zavřenou Dílnou a dal se s námi do řeči. Dozvěděli jsme se, že v Dílně nikdo není a že bychom tam mohli nalézt onen klid, který nám měl dopomoci k psaní přednášek. Rozbili jsme tam tedy tábor a začali pracovat. Těsně po půlnoci se k nám připojili Wolfii a Arian a ještě později také Grek. V tak vybrané společnosti jsme se cítili velmi dobře a povzbuzeni matchou jsme s Dajim vydrželi pracovat asi do půl čtvrté ráno.

Vstali jsme přibližně v 7 hodin a rychle jsme si přemístili zavazadla do auta. Vrátili jsme se tak akorát, abychom stihli Wolfiiho výběr AMV 2012. Tentokrát se Wolfi v programu skrýval pod přezdívkou Kotomi. Promítání začalo AMVčkem Metamorphosis, pro které naše cylonská skupina hlasovala v AMV soutěži na Animefestu. I další AMVčka byla kvalitní a tak byl tento výběr příjemným začátkem nového dne. Zatímco Syky s Motim odešli na Lovecraft, já a Daji jsme zůstali ve Velkém sále v očekávání přednášky Novinky v anime od Ariana a Wolfiiho. (Tentokrát byl Wolfii uveden jako Wolfii.) Byl to dobře udělaný přehled, který mi připomněl anime, na která jsem se chtěla dívat, ale zatím jsem na ně neměla čas. Jsem ráda, že mi připomněli především anime Hyoka, z kterého jsem viděla zatím pouze dva díly, než jsem musela dočasně přestat se sledováním a teším se, jak to bude pokračovat. Přednáška byla rozdělena na dva díly, druhou část v Malém sále ve dvě hodiny jsme nestihli, takže mě velmi potěšilo zjištění, že přehled z obou částí přednášky bude k dispozici na internetu. Za to mají kluci velké plus. Poté jsme s Dajim vyrazili na nákup jídla do Lidlu, nasnídali jsme se a chvíli jsme se opět zabývali přípravou přednášky. V poledne jsme se chystali na Grekovu přednášku Typologie bišíků. Velké množství návštevníků lačnících po krásných chlapcích nás donutilo stát ve frontě už čtvrt hodiny předem. Přednáška to nebyla špatná. Jako obvykle ji nad průměr vyzdvihoval Grekův projev. Samotné pojetí bylo trochu jiné, než jsem čekala, ale bylo zajímavé (rady, jak zbalit toho nebo onoho bišíka byly zábavné). Po skončení Grekova vystoupení jsme zůstali ve Velkém sále a čekali jsme na přednášku Japonské stereotypy v americké kinematografii. Bylo to moje i Dajiho první setkání s Angie. Velmi příjemně nás překvapila. Její přednáška byla nabitá informacemi, poskytla spoustu příkladů i ukázek a její projev byl velmi přirozený a příjemný. V mém cylonském seznamu přednášejících, které musím vidět aspoň jednou za con, se Angie zařadila vedle Greka, Sainta, Yuffie a Hintzu. A jestli se přesune na vedoucí pozici této skupiny, to uvidíme časem. Zatím má skvěle našlápnuto. Po dvou hodinách proseděných na stejných židlích jsme zůstali i na hodinu třetí a čekali jsme, co vznikne ze spojení dvou přednášejících es Greka a Hintzu. Navíc ten záhadný název Přednáška psaná na oprátce. Dojmy z toho byly dost rozpačité a jejich výstup byl zmatený, chvílemi trochu trapný a působil na mě nedostatečnou přípravou. Škoda, že přetáhli a neměli dost času na vysvětlení svých záměrů. Věřím tomu, že to měl být ukázkový příklad, jak se o kontroverzních tématech přednášet nemá. Delší čas na rozebrání jednotlivých chyb by určitě nebyl na škodu. Po třech proseděných hodinách jsme šli trochu protáhnout své ztuhlé nohy a s Dajim jsme se ubytovali na koleji Volha. Pobyt tam byl sice trochu dražší než v létě, pokoj však disponoval hotelovým pohodlím a mohli jsme využít také internet a tiskárnu, takže jsme byli ve výsledku velmi spokojení. Pak jsme už spěchali na Animestop, který tento rok moderoval Syky, protože Lusi odjela na dovolenou. A zhostil se toho úkolu výborně. Zbytečně nic neprotahoval a byl příjemně vtipný. (Jako fanynka origami musím učitě vyzkoušet Sněhovou kouli. Snad se mi povede.) Škoda jenom těch problémů s technikou, soutěž kvůli ní musela skončit předčasně. Přesto se povedlo vyhlásit vítěze. Uznání patří samozřejmě také Mitsuki, která soutěž vytvořila. Poté jsme s Dajim museli opět doplnit zásoby energie a nakoupit potraviny. Našli jsme si tichý koutek u Herny a na chvilku jsme zase spustili své počítače, abychom vylepšovali svoji prezentaci. Pak jsme se museli rozmyslet, jestli půjdeme na přednášku Christofa nebo pana Kyncla. Nakonec vyhrála přednáška Jak nás může obohatit japonská etika Tomáše Kyncla. Pan Kyncl i jeho přítelkyně byli skvělí. Svou přednášku doplňovali praktickými ukázkami z bojového umění i života samurajů a působili velmi přirozeně. Příjemný byl i kontakt s posluchači, který pan Kyncl navázal. Po tomto skvělém zážitku jsme zůstali v sále na Vyhlášení soutěží a to čistě ze sobeckých důvodů. Čekala jsem, až Dan vyhlásí výsledky plakátové soutěže a až dostanu své plakáty a dva tisíce akibonů (ano, dostala jsem takové jmění!). Trochu mě Dan zaskočil svými otázkami, nečekala jsem, že se bude na něco ptát, takže jsem jen vyžbleptla nějakou připitomělou odpověď a doufala jsem, že si nikdo nebude pamatovat, co jsem říkala. Vzápětí jsme s Dajim zamířili do Akikrámu utratit moji výhru. Nabídka byla už docela přebraná, ale stejně jsme si ukořistili zajímavý kousek - mangu Ghost in the Shell, která byla v nabídce právě za ty dva tisíce, které jsem vyhrála. Osvěženi pocitem dobrého úlovku jsme se vydali k autu, kde si Syky s Motim vyzvedli svá zavazadla a my jsme pokračovali na koleje, abychom konečně dopsali naši prezentaci na následující den.

Po čtyřhodinovém spánku jsme rychle běželi na Sykyho přednášku Anime rychlovky, které jsme si bohužel moc neužili, protože většinu času jsme strávili mimo Dílnu. Naše nervozita před následujícím bodem programu totiž narůstala a my jsme si znovu projížděli naši přednášku. Proto si ze Sykyho přednášky pamatuju jenom to, že přetahoval o čtvrt hodiny. Zbytek bohužel zhodnotit nemůžu. No a pak nastalo to něco, čeho jsme se s Dajim celou dobu obávali. Naše společná přednáška Sailor Moon od začátku do konce (světa). Spoždění nás znervóznilo na velmi vysokou míru a to především Dajiho, který přednášel úplně poprvé. Na našem výkonu byla nervozita hodně znát, což mě trochu mrzí, protože Sailor Moon je pro mě i Dajiho taková srdcovka - naše první anime. Přesto jsme se snažili vydat ze sebe to nejlepší. Po přednášce jsme měli asi hodinu a půl na to, abychom se vzpamatovali ze svého výkonu, rozebrali, co všechno tam bylo špatně a co budeme příště dělat jinak a nakoupili na Akicon burze pár přívěsků na klíče pro sebe a ostatní cylony. (Mám opět Totora - kdo by to u mě čekal, že?) Poté jsme se přesunuli na Zakončení, kde byli nejdřív všichni návštěvníci pozváni na Natsucon. Mikrofonu se pak ujal Grek a oficiálně ukončil con. Samozřejmě došlo i na dotazy a připomínky přítomných návštěvníků a musím ocenit Grekovu odpověď na moji připomínku, která se týkala začínajících přednášejících. Moc se mi líbí nápad, že by byl na webu Akiconu vytvořen formulář pro přihlašování svých přednášek.

No a pak to byl skutečně konec. Ne světa, ale Akiconu. Rozloučili jsme se s Danem, posbírali jsme své plakáty a odešli jsme k autu. Cestou zpět nesměla chybět už tradiční návštěva našeho oblíbeného fast foodu a pak už jsme jen podřimovali, dokud nás kapitán vozidla nedopravil až k našim domovům.


Technické problémy
Letos jsme jich na Akiconu zaznamenali o něco více než minulý rok. Nepřekonatelné combo tvořily mikrofony a reproduktory. Další problém se vyskytl na Animestopu, kdy byly výsledky odhaleny předčasně a způsobilo to mírný zmatek. A technické problémy provázeli také naši přednášku o Sailor Moon, částečně naší vinou. Technická podpora ze strany organizátorů byla však výborná a vše se podařilo rychle vyřešit.

Organizace
Osobně jsme na místě nezaznamenali žádné nedostatky kromě těch technických. Registrace byla rychlá, organizátoři byli ochotní a s jmenovkami, program kvalitní. Nestalo se, že by se nějaké téma objevovalo víckrát v různých přednáškách. A velmi se mi líbil nápad přesunout většinu stánků do jedné místnosti. V atriu se tak uvolnilo hodně místa, které bylo jindy přecpané nejenom samotnými prodejci, ale také okukujícími zákazníky. Jedinou připomínku jsem už řekla přímo na zakončení. Jednalo se o informování přednášejících. Velmi bych na webu Akiconu uvítala stránku věnovanou právě informacím pro přednášející. Například podporované formáty prezentací a videí, v čem se videa přehrávají, co je naopak nevhodné, že se můžou přednášky zasílat předem na vyzkoušení, jestli fungují a dokdy nejpozději se mají poslat. A případně další potřebné informace. My jsme na to už přišli, ale věřím, že by to mohlo pomoci i pro budoucnost.

Cosplay
Velmi nás překvapil i potěšil tak vysoký počet cosplayerů. Když jsme v pátek dorazili na akci, měli jsme dojem, že jsou snad všichni účastníci v cosplayích. Po chvíli jsme narazili na civilní návštěvníky a už jsme se necítili tak hloupě. Ale přesto se nad sebou budeme muset zamyslet. Letos byl jediným cylonským zástupcem cosplaye Daji a to pouze na neděli.

Největší záhada
Wolfii - jeho nový vzhled a množství přezdívek byli nesmírně matoucí. Na mě však nestačil - poznala jsem ho podle hlasu.

Cylonská aktivita
Naše aktivita na tomto conu byla rekordně vysoká. Já a Syky jsme vytvořili komiks do Mangazínu, Syky a Emil zase dvoustránku s detektivem Zbyškem do Playbišíka. Zde byla také otištěna Sykyho jonkoma. Daji přeložil titulky pro film Poslední varování pana Mota. Podařilo se nám na Akicon propašovat celkem pět cylonských plakátů - dva o konci světa, jeden se Zbyškem, jeden na Kozí farmu a jeden na Boží skript. V Akikrámu se objevil Asistent detektiva Zbyška. A tři ze čtyř cylonů se zůčastnili také svými přednáškami.


Dajiho postřehy:

Tohtoročný Akicon bol pre mňa odlišný - prvýkrát som aktívne prispel prekladom titulkov k filmu (Mr. Moto's Last Warning), pomáhal som pri realizácii obalov na visual novelu Asistent detektiva Zbyška a spolupracoval som s Ruchií na prednáške o Sailor Moon. Zrazu sme sa ocitli blízko všetkých tých ľudí, ktorých som predtým videl iba z diaľky.

Organizácia: Z môjho pohľadu organizácia conu fungovala bezproblémovo a nenarazil som na žiadny konflikt alebo nečakanú zmenu v programe. Dokonca ajrozhlas bol využitý správnym spôsobom :). Trochu škoda že štrajkovali mikrofóny, ale dalo sa slušne fungovať aj bez nich.

Prednášky: Tento rok som nevidel ani jednu zlú. Medzi tradične najlepších prednášajúcich ako Grek či Hintzu sa dostali skvelá Angie a jednoznačne úžasný Tomáš Kyncl s priateľkou, ktorých prednáška pre mňa bola vyvrcholením tohto Akiconu. Prednáška psaná na oprátce poukázala na úskalia, na ktoré možno pri tvorbe prednášky naraziť. Hintzu a Grek po úvodnom kontakte s publikom v inscenovanej ukážke predviedli formou diskusie príklad dvoch extrémne subjektívnych postojov založených na neúplných, neoverených informáciách a polopravdách, pričom použili aj manipulatívne techniky. Prednáška bola síce trochu ťažšie uchopiteľná, ale podľa mňa trafila do čierneho a bola výborná.

Sailor Moon: Tvorba prednášky si vyžaduje omnoho viac práce, ako som si myslel. Aj keď som mal tému veľmi slušne naštudovanú, nepoznal som, ani som nevedel intuitívne prísť na správne postupy na tvorbu prezentácie a poznámok k prednesu. Ruchie mi s týmto výrazne pomohla. Prednášku sme nemali kvôli krátkosti času odskúšanú na nečisto. Ruchie prednášku našťastie držala na slušnej úrovni a v určených koľajách. Ja som mal na začiatku hodne veľkú trému, rozprával som moc pomaly, zabúdal som hovoriť niektoré veci, občas som sa opakoval, nepočúval som Ruchiu, predbiehal som, nedržal som sa slidov. Keď sme zrýchlili, tak mi asi s veľkou pravdepodobnosťou nebolo moc rozumieť. Očakávam feedback od orgov, a takisto si chcem pozrieť záznam z prednášky. Čo chcem povedať je, že verím, že sa poučím z chýb a že nabudúce dokážem podať omnoho lepší výkon. Som veľmi rád, že som si mohol vyskúšať prednášanie na Akicone a chcel by som dostal ďaľšiu šancu.

Na cone panovala všeobecne dobrá atmosféra. Keď sme sa po oficiálnom ukončení conu odoberali na odchod, v átriu stáli hlúčiky debatujúcich ľudí, na ktorých bolo vidieť, že prežili príjemný víkend. Stálo to za to a radi prídeme znovu.


Nevynechtejte ani reporty dalších cylonů na Sykyho blogu.